Did you know that just this last Monday George Donaldson would have turned 48? But instead... In March it's gonna be two years since he passed away. I've been listening to his songs, watching his videos on YouTube a lot this week, thinking about like unfair it is that somebody so talented had to leave this world so soon... Too soon. I just wish I would have had the chance to see him live, to meet him... But he lives on in his songs. And they are all so amazing! He always cheers me up. I just can't help but smile everytime one of his songs comes up in my headphones. Seriously! Love this guy!
Anyway... This week was otherwise quite boring. Working, writing, chilling... And repeat. Though my Internet connection was sooo bad! Usual things took me twice that long and sometimes I was really loosing my nerves. My girlfriend tried to do something with my computer to make it better but the connection is still kinda shitty. So that's why I haven't put this up sooner and I'm sorry about that.
But here it is... Last Friday's photoshoot. It was a lot of fun and the weather was just freaking amazing! It was just one lovely sunny morning in Prague.
It's the middle of January and I'm thinking that it's also about the time I'd tell you a little something about my 2015 favorites. There's quite a few things I wanna talk about so let's just get to it, shall we?!
Let's start with the beauty stuff.
I definitely have to mention Rimmed Stay Matte Liquid Mousse Foundation that I've been using for the whole year, basically every day. It's just that good! It's not really "liquidy" so it's easy to apply, it covers all my spots very well and it lasts for the whole day easily. I actually got to try two shades before I found the perfect one matching my skin color so I can tell, even though I'm not very in favour of that, it would probably be perfect for contouring. And at the top of all that, it's not very expensive so it's totally affordable.
Another beauty favorite is a bronzer, specifically Essence Sun Club Blondes. It's not expensive and it last very long. I bought one maybe even more than a year ago and I still haven't run out. You don't need to use much of it and it gives you a very nice color without looking unnatural. It also has quite a range of shades so there's always the perfect one for you skin tone.
Next thing is my all-time favorite mascara. I'd gone through so many before I found the perfect one. And it's NYC Big Bold 24H Mascara. The applicator is just perfect!
My next beauty favorite is an eyeshadow palette 'Love is a story' by Zoeva. With confidence I can tell that it's definitely the best beauty thing I own right now. It has such a chic and sophisticated color range. It's inspired by the make-up of the early '60s and movie stars with the classic color variety of brown, teal, violett and grey. The nude/brown shadows together with the shimmery bronze one are perfect for every day look and I've been definitely using those ones the most, but violett and teal tones are really great for the night out. You'll be the star of the party! And the palette itself looks really cute. And it won't ruin your wallet neither.
My favorite lipstick of 2015 was Maybelline New York Color Sensation in shade 422 Coral Tonic. It's such a vibrant color and I just love wearing it so much. Coral is one of my favorite colors so this lipstick was a must have for me, for sure. And it lasts really long!
Then there are two perfumes: Roberto Cavalli's Just with a nice sweet fragrance and Jimmy Choo's Exotic (the name says it all!). I just love wearing them. And my girlfriend loves them on me... That's basically all I have to say.
Moving on to bath stuff, there are two things I've been using that I just love and wanna mention them here.
First is Shivon Soap. I won't say much about it here because I've already wrote about it in this article so go give it a quick read to find out more. Now I just say that it's the best soap I've ever used in a bath. And it's 100% natural. And handmade. And Irish! What else could you need?!
Second thing is from Oriflame, from their 'Discover' line of bath products, and it's 'Parisian Delight' body scrub. And it smells like lavender! My skin has never been better, seriously! I feel always so fresh, getting out from the shower after using this. It just smells like heaven, reminds me of holiday in Provence.
Now, let's move on to some fashion pieces.
Definitely have to mention Fashion Code Clutch from Zara that I just love. It's quite small and perfect for a little runs around the town. It's just for a wallet, a phone and a few necessary bits and pieces. And it's so chic!
Next on the list is Keith Harkin Anchor Hat that I got in grey color, though I definitely will be buying it in some different colors too in the future because I just love it so much. It's basically adjustable, snap back baseball cap with moisture absorbing sweatband inside. I just love that nautical vibe it has thanks to that cute picture of an anchor and a little braid up front. And it freaking came signed by Keith Harkin! Duh! Best thing ever! Go to see this article to find out more about Harkin Headquarters and who's behind it and stuff.
Moving on to the next famous guy: Adam Levine. I managed to get my hands on three things from his fashion collection: cropped shirt in a Hawaiian style, stripped black and white pencil skirt and the third thing which I'm putting into my favorites is this cute cross necklace that I've been wearing basically the whole summer. It has kinda boohoo vibe to it so it's just perfect for the summer. But is looks damn good with fancy dress too.
Now I wanna mention the brand called Aeropostale. I found them when I was looking for a new watch to buy. And oh my... The watch they have! So so so beautiful! I almost bought all of them because I just couldn't decide which one to choose. In the end I went with white-gold one with a cute flower detail. And I also got and alphabetic rings set and a cool ear cuff.
I'd also like to mention this Marks & Spencer ankle shoes. I bought them for my trip to Ireland and they are just perfect. I love the color, the fact that they are actually slip-ons, and they are so comfortable. They were great for walking the streets of Dublin as well as the four-hour walk along the coast on muddy/rocky paths. And they are NOT that expensive!
Talking about fashion, I feel like I should mention a brand called Beautiful Halo that I got to meet quite closely in 2015. And there's no words to describe how much I love it and the people who stand behind it. Guys, check them out! They are not expensive and they have amazing stuff!
Now, interior-wise, there's one thing I'd like to mention. And it's an IKEA candle called SINNLIG. It's in a little cute glass, it's red and it smells like strawberries. And I just love that smell! Seriously, if you're planning to visit your local IKEA, don't leave without this candle. If you're not very fond of strawberries, they have this candle in many other colors/smells. I also got an orange one and a green apple one. And they're all amazing.
Moving on to some random bits and pieces I've been loving in 2015.
My favorite book was definitely Jeremy Clarkson's 'The Top Gear Years' which is just hilarious! I love his humor so much! Though, I've got to say... Maybe not the best thing to read on a subway... For some reason, people stare when you laugh that much!
Next thing is Kayla Itsines' Bikini Body Guide that I've been using the whole summer. And it worked! And I actually really enjoyed it. I wrote about it in this article so if you wanna know more, go read it. I really got into a better shape just after two months of using it. Now I'm getting back to it because... You know, Christmas!
Get the guides here.
Also, concerning my workout, I have to mention New Yorker's line of active wear.
They had really amazing stuff in 2015. Especially sport bras - very well adjustable, front closure, comfortable, in great vibrant colors. Perfect for jogging and all kinds of working out (I wore it for my first crossfit lesson).
Favorite thing to watch? Definitely Zoella! Obviously, I watched her vlogmas and 24 days of Zoella and I absolutely loved it. It totally got me into the holiday spirit. But I've been watching her a lot during the whole year. Platonically in love with her, duh! I've been also watching Tanya Burr and SACCONEJOLYs a lot, but Zoella is still my all-time favorite youtuber.
I also have to mention new Star Wars movie which I'd been excited to see for a long time. And I just loved it so freaking much! Though, I'm still not even Han Solo's death.
Favorite music.
Well, well... We all know what I'm gonna say now... A few months into 2015 I discovered Celtic Thunder and absolutely, totally, 100% fell in love with their music. They've made me find the passion for Irish music and I'm oh so grateful to them for that. After just a few weeks of listening to them I'd set a goal to visit Ireland. And I did. All in one year. 2015 was a great year! So to finish this article I have to say: Ireland, Dublin, is definitely the best place I've ever visited. I had a great time and I'm definitely going back there in the future. Read more about my trip here.
And to wrap this up, I'm gonna send a big THANK YOU to my girlfriend for being by my side in 2015 and supporting me in everything I was doing even though it wasn't always easy. I couldn't asks for a better person to share my life with. I love you! xxx
Have a great day, my friends, and the best of luck in 2016 to all of you!
Yesterday I finally got to listen to the both of Ryan Kelly's albums, In Time (2010) and Life (2013).
I have to admit I was almost a little bit surprised by how much they're both great. Of course... I've expected that it's gonna be totally worth my time, because... It is Ryan Kelly after all. But this?! Wow.
The fact, that Ryan is an excellent singer, I've known since I heard him sing with Celtic Thunder. But now I've also found out that he's one hell of a composer and a writer.
Since the times, when I was maybe 15 years old and started listening to Bruce Springsteen, the most important thing about songs for me has been the lyrics. Because that's what Bruce is the best at - writing a story that touches your heart. And then he adds the music which stays with you for a long time after you heard the song. Ballads that have the ability to make you cry or smile just because they're so well-written and well-sung. Yeah, that's what Bruce does. When me and my best friend were on his concert in Prague in summer 2012 and he started singing The River, the only thing I was able to do was to hold my friend's hand and try so hard not to cry. Because Bruce's music and emotions are practically the same thing. Bruce is so important to me whether it is because of his lyrics or how great person he is or how amazing and unforgettable experience was his concert or just because it's one of the things I can share with my best friend. And I have to admit that since I discovered his music I've never found anything else that's so special and close to my heart. And let me tell you that I've found a lot of great music. Of course, Celtic Thunder has many songs that are really close to that (they made me cry too, right!), but I guess there is something about the fact that there has to be one singer who just sits down, writes a beautiful lyrics, then composes the music for it and sings it the way that you can see right through him. Just here we go! That's it, my soul, my heart, take it all! And that's the thing. You can just sit, shake your head however you want but you just can't believe that somebody was able to create something so beautiful.
And out of nowhere there was Ryan Kelly in my life. First with his one-hour Live Chats which I didn't see live of course but only from the recordings on YouTube, where I little by little started realising how amazing human being he is, dog lover (like me!), but most importantly what a huge talent he's got for music. And I thanked firstly Ryan for that he hasn't become an accountant (what he studied for) but he's chosen the music path for himself, and secondly I thanked God that he didn't take Ryan after that unfortunate accident in 2012 and left him here to us so Ryan's second (hopefully not last) album could have been created.
I'm so happy that I've discovered his music. I don't know how I could have lived without it for so long. But that's the thing that nobody really knows much about him (or Celtic Thunder) here in Czech Republic. So I'm really glad that I'm one of the chosen ones, that know about this irish gift from God (ha! I've said it! and I'm not ashamed of it!).
For a long time (before Ryan happened) I actually hadn't come by any album from one particular performer from which I'd love all the songs. Usually there are two or three I listened to once and then I'm skipping them 'cause I just don't like them as much as all the others.
But that's not Ryan's case. Every single song on both of his albums is somehow special to me. And let's be honest, in most of the cases it's mainly because of the lyrics and the story.
Let's start with his debut album In Time from 2010. In one of his Live Chats Ryan said that the inspiration for writing usually comes from his own life or lifes of the people around him. The whole album shows his great taste in music and you can see that he's inspired by various music influences, from irish music to acoustic music, rock or pop music. And all of that is coming together in eleven unforgettable songs. Emily is a perfect choice for the first track of the album. Upbeat melody about broken heart - one of my favorite music combinations. Let's be honest, almost everyone can write a sad, slow ballad about how much it hurts when you're in love and it just somehow doesn't work. But just a few can put this kind of story into the melody that has a great faster rhythm and in some other cases it could actually be really positive. Of course, Ryan is one of those people. When it starts you're thinking "Look, this is probably gonna be really cool and positive song!" and when it ends, you're just like... "Damn! That broken heart hurts!"
Number two and this time it's more of a classical ballad about unfulfilled love called In Too Deep. It starts with a piano, then violin comes along. Ryan then sings with just a piano melody but just his voice is enough for you to feel... Lyrics are not so complicated but sometimes even just two lines are enough for your heart to do a backflip. I mean:
It's over now, what coulda been, can never be.
So I'll move on, I'll find a new song, I'll find a new me.
Like a knife to your heart. For me the best lyrics on the whole album, without a doubt. And I bet... Everyone went through the breakup that really hurts at least once in their lifetime. Everyone can empathize with this song. How it feels when you love someone and then you just make a mistake and everything is crumbling like a house of cards. But that's the life and what else you can do than shake it off and no matter how hard it is and how much it hurts you have to go on and find happiness somewhere else. That's what this song is about I guess and it's so important to me. Because you know how that old saying goes: what doesn't kill you, makes you stronger. It's a cliche, I know, but it's true.
Next on the list is Make You Proud. Ryan's voice and acoustic quitar is all I can say about this song. Totally worth listening to it. I've already heard it like a million times and I'm still not bored with it. Every time I hear it I find a new part where my heart just melts. It reminds me of Emily a little bit. The chorus is the best part, and the last line in particular "All I wanna do is make you proud of me". Ryan's voice sounds really great there.
Heaven Bound follows. Very important song. I'd say it's almost like you MUST listen to this one. The one about how life is sometimes so unfair, especially to those who doesn't deserve it. Child abuse. Disgusting, right?! In one of Ryan's Live Chats somebody asked him if this song is written from his own experience. He said luckily no but he knew or knows someone who went through that. Which is sad but unfortunately there is more people like that. It's not nice. It's a bad thing. But I think we should talk about it more. And I'm applauding Ryan that he was so brave to write a song about it, and on top of that he did such an amazing job doing it. It touches your heart, whether it is the lyrics and the topic itself or just how beautiful the song is. I love the melody. Ryan sings like god. He gives everything into it. And maybe because of that or beacause of how amazing and accurate the lyrics are, sometimes I'd say Ryan sings it from his own experience. Not that I'd want this to happen to him, no way! But this song is just one of those that can make you cry if you really really listen to them. And it starts with the few first lines:
The tiles are cold,
nipping at my feet,
I just want to be asleep.
I'm ten years old.
Another night assault.
Is it really all my fault?
...
I wish that his grave would take my pain.
I'd bury it there and start again.
For memories like that don't fade away.
That ten-year old boy still cries today.
...
I don't blame them all,
but those who eyes were blind
thought to leave this wreck behind.
I guess we should sometimes open our eyes and observe more what's happening to people around us and don't be so apathetic to that. Thanks Ryan for this one!
A quitar, a piano and Ryan's voice and we're on number five Go If You Want To. Some kind of rock ballad about that you can't step twice into the same river. At least that's what I see in it. And I've got a lot of experience with that. Or rather with that I didn't follow this rule even if I should have. That's the truth! Trust me, this rule really applies! Past is in the past for a reason, there's no purpose in going back, it never ends well. When it didn't work once, it won't work on the second attempt. This song brings a lot of memories. Not all good but I'm still grateful for them because they made me who I am now. I could listen to this song for hours on repeat, if only for the nostalgia.
Next to the number six is super cool upbeat love song Secret Bit of Right from Wrong. It's happy, it's got a spark, Ryan's voice sounds amazing, of course (he could sing a phone book and it would sound perfect). He dedicated it to his fans and it's got a great video on YouTube:
So catchy, it won't leave your head for a while!
Lucky number seven belongs to Get Over You, which got me! This song is so much about me... Honestly I don't know what reasons Ryan had for writing it but I'm oh so glad he did. This thing means so much to me. Because sometimes you just make a mistake, I've made a lot of them, and you hate yourself for that. And suddenly the person who brings you down the most is you. And I went through times when I just didn't like myself at all, I didn't believe that I would have ever done something right, didn't know what to do, where to go next. I'm so grateful to Ryan for this song. I've got a feeling that somebody really gets me. And now I also know that all bad times can be overcome and someday one person who cares about you just walks into your life and proves that you're not as bad as you think. And for that one person you are perfect.
Number eight is for Broken Things. Another one about broken heart... Maybe you think that Ryan's got a lot of similar songs. But really! Listen to this album. In every song you can find something different, something new... New message, new story. I love all of them because every song stands for something else. I can empathize with every single one of them, but in different ways. And of course, every song has its own beautiful melody. And I could listen to Ryan's voice forever.
You can have my heart
If you don't mind broken things
You can have my love
If you don't mind these tears.
Ryan tries to tell you that no matter how much it hurts someday you will meet somebody who dries your tears, mends your broken heart, gives you everything they've got and leads you to your happiness.
Ninth track is called Not Far Apart and it's kinda christmassy and very sad for me. It's been more than ten years since my grandpa died and I still miss him very much. And around Christmas the most, that's for sure. So every time I hear this song I think of him. And Ryan's voice with piano and violin in the background is sometimes strangely beautifuly broken as if he was about to start crying which is really sweet but it just makes me want to cry even more. Simply wonderful, heartbreaking christmassy ballad. One of few Christmas songs that always make my eyes teary.
Perfect Man is kinda rock-swing thing that touches your heart and leaves you speechless. Tragic story about love that nobody really gets. Ryan's voice sometimes goes into that beautiful velvet growl which makes my heart skip a beat. I don't really know why but his voice reminds me of the song Bad, Bad Leroy Brown. I can see it quite clearly... Chicago, downtown, you're sitting in the bar, sipping from your drink and listening to live music. Back at the stage there are two background vocalists, both wearing beautiful glittered long dress and up front there is a singer, the main star of the night, in expensive tuxedo with a hat sitting low on his forehead and with a small bittersweet smile he's singing this song about the perfect man who hurts you but you still love him.
And I'm lighting a cigarette, closing my eyes and enjoying the song.
Last, eleventh song of the album: The Village That They Call "The Moy". Ryan pays a tribute to his home village and musically he's going back to Ireland too. Amazing song! I love it (like all the others). I totally get Ryan. Every time I hear this song I think of the place where I came from. And even though I love living in Prague, the big city, I'll always love going home, to the village. All the childhood memories when I was running around the forest and fields with other kids and we were laughing and enjoying life with no worries. I'm grateful for where I am now but I love the memories, I wouldn't change them, they'll stay with me forever and they are beautiful. There's no place like home.
That's it for today. I will be adding something about the second album soon.
Have a great day, enjoy the beginning of the summer and listen to some great music. For example Ryan Kelly! You won't regret.
Včera jsem se konečně dostala k tomu, abych si pustila obě dvě sólová alba Ryana Kellyho, In Time (2010) a Life (2013).
Musím se přiznat, že jsem až u vytržení z toho, jak moc jsou obě skvělá. Jistě... čekala jsem, že to bude stát za to, protože prostě... Je to Ryan. Ale až tak?! Wow.
To, že Ryan je výborný zpěvák, už jsem věděla od první chvíle, kdy jsem ho slyšela zpívat s Celtic Thunder. Ale teď jsem zjistila, že je taky sakra skvělý skladatel a hlavně textař.
Už od dob, kdy jsem někdy v 15 letech začala poslouchat Bruce Springsteena, jsou pro mě u písniček nejdůležitější texty. Protože Bruce je na to mistr. Napsat příběh, který Vás chytne za srdce. A pak ho doplní hudbou, která s Vámi zůstane ještě hodně dlouho poté, co písničku slyšíte. Balady, které Vás doženou k slzám, nebo k úsměvu, protože jsou tak krásně napsané a zazpívané. Jo, to Bruce umí. Když jsem byla se svojí nejlepší kamarádkou na jeho koncertě v Praze v létě 2012 a on začal zpívat The River, jediné na co jsem se zmohla bylo, že jsem chytla kamarádku za ruku a ze všech sil jsem se snažila nebrečet. Protože Bruceova hudba a emoce to je prakticky to samé. Bruce je pro mě srdcová záležitost, ať už jsou to jeho texty, to, jak skvělý je to člověk, to, jak skvělá a nezapomenutelná zkušenost byl jeho koncert, nebo prostě proto, že to je jedna z věcí, které mohu sdílet se svou nejlepší kamarádkou. A musím se přiznat, že od té doby, co jsem objevila jeho hudbu, jsem nenašla nic jiného, co by mě dokázalo tak okouzlit. A že jsem našla hodně skvělé hudby. Samozřejmě, že Celtic Thunder mají spoustu krásných písní, které k tomu mají hodně blízko (taky jsem u nich brečela, že?!), ale asi je něco na tom, že musí být jeden zpěvák, který si prostě sedne, napíše nádherný text, pak si k tomu napíše hudbu a zazpívá to tak, že mu při poslechu vidíte až do žaludku. Prostě ta dá! Tady to máte, mojí duši, moje srdce a sedněte si z toho na pr*el! A tak to je! A Vy pak sedíte a jen nevěřícně kroutíte hlavou nad tím, že nedokážete uvěřit tomu, že někdo stvořil něco tak bezvadného.
A z ničeho nic do mého života nakráčel Ryan Kelly. Nejdříve s jeho hodinovými Live Chats, které jsem samozřejmě na živo neviděla, ale pouze ze záznamu na YouTube, kde jsem postupně přišla nejen na to, jak skvělý je to člověk, milovník psů (jako já!), ale hlavně, jak obrovský talent má na hudbu. A děkovala jsem za prvé Ryanovi za to, že se kdysi nerozhodl být účetní (což vystudoval), ale že se dal právě na hudební dráhu, a za druhé Bohu za to, že si ho k sobě v roce 2012 po té nešťastné nehodě nevzal a nechal nám ho tady, aby mohlo vzniknout Ryanovo druhé album (snad ne poslední).
Jsem tak šťastná, že jsem se k jeho hudbě dostala. Nechápu, jak jsem bez ní mohla tak dlouho žít. Ale to jsme zase u toho, že v Čechách o něm (ani CT) skoro nikdo neví. Takže jsem ráda, že já jsem jedna z těch vyvolených, kteří nejsou ochuzeni o tenhle irský dar od Boha (ha! a řekla jsem to! a nestydím se za to!).
Už dlouhou dobu se mi nestalo, že bych poslouchala nějaké album od jednoho interpreta a všechny písničky na albu bych zbožňovala. Většinou se mezi nimi objeví tak dvě tři, které si jednou poslechnu a pak je přeskakuji, protože mě prostě nebaví tak, jako ty ostatní.
Ale u Ryana to nehrozí. Každá jedna písnička na obou jeho albech je něčím jedinečná a kouzelná. A nebudu zapírat, ale ve většině případů je to právě ten již zmíněný text a příběh.
Začněme debutovým albem In Time z roku 2010. Jak Ryan v jednom ze svých Live Chats říká, inspiraci k psaní většinou hledá ve svém životě nebo v tom, co se stalo lidem v jeho okolí. Na celém albu se promítá jeho skvělý hudební vkus a je vidět, že ho v jeho tvorbě inspiruje více hudebních vlivů, ať už je to irská hudba, akustika, rock nebo populární hudba. A všechno se to mísí a spojuje v jedenácti nezapomenutelných skladbách. Emily je skvělá volba pro první píseň alba. Upbeatová melodie o zlomeném srdci - jedna z mých oblíbených hudebních kombinací. Co si budeme povídat, smutnou, pomalou baladu o tom, jak to bolí, když jste zamilovaní a ono to jaksi nevyjde, to umí napsat každý druhý, ale vložit takový příběh do melodie, která má spád a která by v jiných případech byla snad i veselá, to už zvládne jen pár vyvolených. Samozřejmě Ryan je jeden z nich. Na začátku si říkáte "Hele, to bude asi bezvadný, pozitivní song!" a na konci... "A sakra! To zlomený srdce asi fakt bolí!".
Pořadové číslo 2 má už taková ta klasická balada o nešťastné lásce a nese název In Too Deep. Začíná piánem a pak se přidávají housle. Ryan pak zpívá jen za melodie piána, ale jen jeho hlas stačí k tomu, abyste cítili... Text není nijak složitý, ale někdy i dva řádky stačí k tomu, aby se Vám rozbušilo srdce. Konkrétně:
It's over now, what coulda been, can never be.
So I'll move on, I'll find a new song, I'll find a new me.
Jako nůž do srdce. Za mě jednoznačně nejlepší text na albu. A vsadím se... Každý jednou zažil nějaký ten rozchod, co opravdu bolel. Každý se do téhle písničky dokáže vžít. To, jaké to je, když někoho milujete, a pak uděláte nějakou blbost a všechno se to sesype jako domeček z karet. Ale takový je už život a co jiného Vám zbývá, než se oklepat, a i přesto že to bolí, jít dál a najít si jiné štěstí. O tomhle je pro mě tahle písnička a je pro mě sakra důležitá. Protože, jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Je to klišé, já vím, ale je to tak.
Další na seznamu je Make You Proud. Ryanův hlas a akustická kytara, to je asi jediné, co mohu říct k téhle písničce. Stoprocentně stojí za poslech. Já už jí slyšela asi milionkrát a pořád mě nepřestala bavit. Při každém dalším poslechu si najdu další místo, kdy prostě my heart's melting (nenacházím slova v češtině). V něčem mi dost připomíná Emily. Refrén je asi nejlepší, hlavně poslední věta "All I wanna do is make you proud of me". Tam je Ryanův zpěv obzvlášť skvělý.
Následuje Heaven Bound. Hodně důležitá písnička. Řekla bych, že je skoro povinnost si ji poslechnout. O tom, jak život někdy není fér, hlavně k těm, kteří si to nezaslouží. Zneužívání děti. Zrůdovina! (Když mě něco fakt naštve, tak si vymýšlím nová slova.) V jednom z Ryanových Live Chats se ho někdo ptal, jestli tuhle píseň napsal z vlastní zkušenosti. Řekl, že naštěstí ne, ale že znal někoho, kdo si tím prošel. Což je smutné, ale bohužel takových lidí je víc. Není to hezký! Je to špatná věc. Ale asi by se o tom mělo víc mluvit. A já tleskám Ryanovi, že sebral odvahu o tom napsat song a ještě k tomu, tak skvěle - tak jak to Ryan umí. Chytne Vás to za srdce. Ať už ten samotný text a téma, o kterém Ryan zpívá, nebo to, jak je ta píseň sama o sobě nádherná. Miluji její melodii. Ryan zpívá jako bůh. Prožívá to! A možná právě proto nebo proto, jak krásně je to napsané, bych někdy až řekla, že si to sám zažil. Ne, že bych mu něco takového přála, to rozhodně ne, ale právě tahle skladba patří mezi ty, které Vás dokáží i rozbrečet, když se do nich pořádně zaposloucháte. A začíná to hned s prvními několika řádky:
The tiles are cold,
nipping at my feet,
I just want to be asleep.
I'm ten years old.
Another night assault.
Is it really all my fault?
...
I wish that his grave would take my pain.
I'd bury it there and start again.
For memories like that don't fade away.
That ten-year old boy still cries today.
...
I don't blame them all,
but those who eyes were blind
thought to leave this wreck behind.
Asi bychom občas měli ty oči otevřít a všímat si víc, co se děje lidem kolem nás, a nebýt k tomu úplně lhostejní. Díky, Ryana za tohle!
Kytara, piano, Ryanův hlas a jsme na čísle pět Go If You Want To. Tak trochu rocková balada, o tom, že do jedné řeky dvakrát nevkročíš. Alespoň pro mě. A že s tím mám dost zkušeností. Respektive s tím, že jsem se tímhle pravidlem neřídila, i když bych měla. Je to tak. Věřte mi, tohle pravidlo fakt platí. Minulost je minulost, nemá smysl se k ní vracet, nikdy to neskončí dobře. Když to jednou nevyšlo, po druhý to lepší nebude. Tahle písnička mi přináší hodně vzpomínek. Ne vždy úplně nejlepších, ale jsem za ně vděčná, protože díky nim jsem tam, kde jsem. Mohla bych tuhle skladbu poslouchat hodiny pořád dokola, už jenom pro tu nostalgii.
Šestku má bezvadná unbeatová love song Secret Bit of Right from Wrong. Je veselá, má náboj, Ryanův hlas zní samozřejmě skvěle (on fakt může zazpívat telefonní seznam a znělo by to výborně). Věnoval ji svým fanouškům a má k tomu úžasný video na YouTube:
Hrozně chytlavá věc, dlouho Vám zůstane v hlavě!
Pod šťastným číslem sedm je Get Over You, která mě fakt dostala. Tahle píseň mě tak hrozně vystihuje... Upřímně nevím, jaké jsou důvody za tím, proč tohle Ryan napsal. Ale jsem ráda že to udělal. Tahle věc pro mě hodně znamená. Protože někdy uděláte chybu, já jich udělala spousty, a pak se za to fakt nenávidíte. A najednou člověk, který Vám nejvíc podráží nohy, jste Vy sami. A já si prošla časy, kdy jsem se fakt vůbec neměla ráda, nevěřila jsem, že bych někdy něco udělala správně, nevěděla jsem, jak dál. Jsem Ryanovi tak hrozně vděčná, že tohle napsal. Mám pocit, že mi někdo vážně rozumí. A teď už navíc vím, že všechny zlý časy se dají překonat a že jednoho dne přijde někdo, kdo Vás miluje a dokáže Vám, že nejste tak špatní, jak si myslíte. A pro toho někoho jste perfektní.
Osmá v pořadí je Broken Things. Další o zlomeném srdci... Možná se Vám zdá, že Ryan má hodně podobných písní. Ale vážně! Poslechněte si to album. V každé písni najdete něco jiného, něco nového... Jinou zprávu, jiné poselství, jiný příběh. Já miluji všechny skladby, protože každá pro mě představuje něco jiného. Do každé se mohu vžít, ale jiným způsobem. Nehledě na to, že každá má jinou, krásnou melodii. A Ryanův hlas bych mohla poslouchat do nekonečna.
You can have my heart
If you don't mind broken things
You can have my love
If you don't mind these tears.
Ryan se Vám snaží říct, že ať už to bolí jak chce, tak jednou přijde někdo, kdo Vám utře slzy, zalepí Vám zlomené srdce, dá Vám všechno, co má, a dovede Vás ke štěstí.
Devátá skladba na albu Not Far Apart je tak trochu vánoční a pro mě hodně smutná. Už je to víc jak deset let, co umřel děda, a mě pořád chybí. A hlavně o Vánocích, to je jasný. Takže vždy, když tuhle písničku slyším, tak si na něho vzpomenu. K tomu Ryanův hlas, který za doprovodu piána a houslí, je někdy tak divně krásně nakřáplý, jako kdyby se Ryan měl každou chvíli rozbrečet, což je fakt kouzelné, ale chce se mi díky tomu brečet ještě víc. Prostě nádherná, smutná vánoční balada. Jedna z malá vánočních písniček, které mě vždycky zaručeně dojmou.
Perfect Man je taková rockovo-swingová věc, která Vás prostě chytne za srdce. Tragický příběh o lásce, kterou nikdo nechápal. Ryanův hlas místy přechází v takový ten krásný, sametový growl, z kterého se mi vždycky zastaví srdce. Ani nevím proč, ale hodně mi tady jeho hlas připomíná song Bad, Bad Leroy Brown. Úplně to vidím.... Chicago, downtown, sedíte v baru, usrkáváte ze svého drinku a posloucháte živou hudbu. Vzadu na pódiu stojí dvě background vokalistky v krásných třpytivých šatech splývajících až na zem a vpředu zpěvák, hlavní hvězda večera, v drahém smokingu a kloboukem do čela zpívá tenhle song s mírným bittersweet úsměvem, o tom, jak Vám perfektní chlap ublíží, ale Vy ho stejně milujete.
A já si zapaluji cigaretu, zavírám oči a užívám si tenhle song.
Poslední, jedenáctá skladba alba: The Village That They Call "The Moy". Ryan vzdává hold své rodné vesnici a i hudebně se vrací do Irska. Krásná písnička! Miluji jí, jako všechny ostatní. Naprosto Ryanovi rozumím. Vždycky si při poslechu vzpomenu na to, odkud já jsem vyšla. A i když miluji život v Praze, ve velkoměstě, vždycky se ráda vracím domů, na vesnici. Všechny vzpomínky z dětství, kdy jsem pobíhala s ostatními dětmi po lese a polích okolo a smáli jsme se a užívali si život bez starostí. Jsem vděčná za to, kde jsem teď, ale vzpomínky bych za nic nevyměnila, ty mi zůstanou navždy a jsou nádherný. There's no place like home.
Pro dnešek by to asi stačilo. Já si pustím celé album od začátku. O druhém albu Vám napíšu něco zase jindy.
Mějte se krásně, užívejte si dnešní letní počasí a pusťte si k tomu nějakou hezkou hudbu. Třeba Ryana! Nebudete litovat.
Snažila jsem se na internetu najít alespoň jeden článek o Celtic Thunder v češtině.
A povedlo se. Google mi vyhodil odkaz na jakýsi blog s jedním článkem o CT. Ale páni! To byly bláboly. Nechci tady nikomu nadávat, vím, že já sama jsem kdysi taky psala na svůj blog pěkný pitominy... Nevím, kde dotyčná slečna hledala informace (předpokládám, že autorkou byla slečna), ale nemyslím si, že to byl oficiální zdroj zakládající se na pravdě.
Každopádně jsem došla k závěru, že je na čase, abych český národ seznámila s touhle světovou senzací (někdy mám příliš vysoké sebevědomí), protože pokud chci, aby k nám CT taky někdy v budoucnu přijeli, tak tady musí být alespoň jakási základna fanoušků, kteří by na ten koncerty šli.
A nemám z toho vůbec strach, s chutí do toho.
Once Upon a Time... (ha! tahle pohádka má víc než jednoho prince)
Psal se rok 2007, Irsko, Dublin, a v novinách a rádiu se objevily inzeráty, že se hledají zpěváci do nového projektu spojeného s keltskou hudbou. A za vším samozřejmě stála... ŽENA! Sharon Browne, irská podnikatelka, producentka, v té době už veteránka hudebního průmyslu. Sharon stála mimo jiné i u vzniku jednoho z prvních irských hudebních vydavatelství Celtic Collection. V roce 2004 stála za úspěchem Celtic Woman, show, která byla nahrána v uměleckém centru The Helix v Dublinu před vyprodaným sálem.
V roce 2007, po dokončení druhé show s Celtic Woman, přišla Sharon s novým nápadem. Vyhlásila konkurz a společně s hudebním ředitelem Philem Coulterem vybrali pět charismatických mladých hvězd, které debutovaly v srpnu 2007 v dublinském uměleckém centru pod názvem Celtic Thunder.
George Donaldson, narozen 1. února 1968, pochází z Glasgow ve Skotsku a musel na konkurz cestovat nejdále ze všech členů. Ve svých 39 letech byl ve skupině nejstarší. George pracoval v továrně, stavěl autobusy, neměl žádné hudební vzdělání, hrát na kytaru se naučil sám. A jak sám říká, konkurz do CT pro něho byla životní příležitost. Já osobně miluju písničky, které Big George s CT nazpíval. Balada The Old Man mě vždycky dostane, 500 Miles jsem znala už před CT, ale Georgeovu verzi bych mohla poslouchat pořád, stejně tak Yesterday's Men.
Oproti Georgeovi Paul Byrom nemusel cestovat nikam, protože sám pochází z Dublinu (narozen 11. dubna 1979). O konkurzu se dozvěděl od Phila Coultera, protože spolu v minulosti už spolupracovali. Phil Paulovi zavolal a zeptal se ho, jestli to také nechce zkusit. A Paul to zkusil a uspěl. A já zbožňuju jeho hlas, samotový tenor. To, co všechno dokáže vyzpívat, je neuvěřitelný. Jeho verze You Raise Me Up nebo třeba Sway si mě získaly na první poslech.
Pak je tady blonďatý anděl Keith Harkin. Tak trochu hipster, momentálně žije v Californii, řídí Chevrolet ze '65, srdcem je surfař, a když výjimečně neprohání vlny, tak prohání alespoň prkno na kolečkách (moje spřízněná duše). Narodil se 10. června 1986 ve městě Derry v Severním Irsku, ale vyrůstal v nedalekém Donegalu. Zpíval už ve čtyřech letech a v 17 odešel ze školy, aby na rok odešel do Londýna naplno se věnovat hudbě. Když se pak vrátil domů, hrál po barech a snažil se psát vlastní hudbu. Konkurzu do CT se nejprve účastnil ve svém rodném městě Derry. Na místo dorazil pozdě (jako vždycky, jak sám dodává), ale nakonec vše dobře dopadlo, odjel do Dublinu, kde byl vybrán do CT, z čehož měl obrovskou radost. Pro CT pak napsal písně jako Lauren and I (kterou naprosto miluju!) nebo All Day Long.
Nejmladším členem, kterému bylo pouhých 14 v době konkurzu, je Damian McGinty (narozen 9. září 1992) pocházející také z Derry. Již v pěti letech vyhrál svou první pěveckou soutěž. Stejně jako Keith se účastnil nejprve konkurzu v Derry, až pak odjel do Dublinu. Když pak nahrávali první album a pracovali na DVD, Damian pobýval v domě Sharon Browne a skamarádil se s jejími třemi dětmi (hlavně s dcerou, haha!). And last but not least... Ryan Kelly (narozen 6. listopadu 1978), který pochází z The Village that they call 'The Moy' v Severním Irsku (reference na Ryanovu písničku z jeho debutového sólového alba In Time z roku 2010). Má dva diplomy z Královské Univerzity v Belfastu, vystudovaný bakalář v účetnictví a graduate diploma v pokročilém účetnictví. To znamená, že by Ryan vlastně z fleku mohl dělat účetního. Díky bohu za to, že dal před čísly přednost hudbě. O konkurzu do CT četl v novinách a rozhodl se, že to zkusí. Původně se chtěl také nejprve účastnit konkurzu v Derry, ale v den konkurzu se vzbudil s kocovinou, takže nakonec jel na konkurz do Dublinu, který pro něj skončil úspěchem.
zleva: Paul, Ryan, Keith, Damian, Big George
V jednom videu Paul říká, že CT rozhodně není žádný boybend. Že to vlastně ani není skupina, je to prostě pět sólo zpěváků s rozdílným stylem a hlasem, kteří se dali dohromady a vytvořili něco speciálního, what you've never seen before. Ale už během zkoušek na první show se ukázalo, že jejich hlasy jdou skvěle dohromady a rychle se z nich stali přátelé. V rozhovoru v roce 2008 už Paul říká, že jsou jako bratři.
V prosinci 2008 už časopis Billboard označil CT za Top World Album Artist (stejně tak i následující rok a rok 2011). První tři alba se vyšplhala do Top 10 pro World Albums. (The Show, Act Two, Take Me Home)
Na čtvrtém albu It's Entertainment už je jako šestý člen uváděn Neil Byrne (narozen 16. listopadu 1977 ve Wicklow v Irsku), který do té doby působil v CT jako kytarista a background zpěvák. A musím říct, že jeho hlas je andělský. Při jeho verzi songu Hallelujah lidé v publiku pláčou. Mě už taky párkrát dostal. Naposled písničkou Noreen, která prostě... se nedá popsat slovy.
(Neil a Ryan spolu později jezdili turné Acoustic by Candlelight a v roce 2013 pod názvem Byrne and Kelly vydali i album Acoustically Irish.)
Původní sestava (pro mě jednoznačně nejlepší, i s Neilem) vydržela do konce roku 2010, kdy Paul po konci turné oznámil, že odchází od CT, aby začal svou sólovou kariéru. Přesně rok poté vydává své první album This is the Moment. Musím se přiznat, že jsem se ještě nedostala k tomu, abych si album poslechla. Slyšela jsem asi dvě písničky. Ale je mi jasný, že ať už Paul zpívá cokoli, je to perfektní.
V létě 2011 pak CT opouští i Damian, jelikož vyhrál The Glee Project, a odchází do Ameriky, kde se objevuje v několika epizodách seriálu Glee jako výměnný student z Irska a exceluje s písněmi jako It's Not Easy Being Green nebo Home.
K CT se přidává Emmet Cahill (narozen 18. října 1990 ve městě Mullingar v Irsku), který vystudoval Royal Irish Academy v oboru Music Performance. A u mě to vyhrál songem Isle of Hope, Isle of Tears. Byla to jedna z prvních písniček, které jsem od CT slyšela, a jo... brečela jsem!
Na dalších dvou albech Voyage a Voyage II také hostuje Daniel Furlong, které je nejmladším členem, který kdy s CT zpíval. Daniel pochází z města Taghmon v Irsku a narodil se 31. prosince 1997. Daniel pak v roce 2011 debutuje sólově albem Voice of an Angel, což ho vystihuje perfektně.
Během turné v roce 2012 do skupiny přichází Colm Keegan jako náhrada za Ryana (dočásná). Ryan měl nehodu a byl snad dokonce tři měsíce v kómatu. Moc o tom nevím, radši jsem to nehledala, protože mě z toho mrazí. Ale myslím, že snad asi spadl ze schodů a nešťastně se praštil do hlavy. Díky bohu všechno dobře dopadlo a na turné k albu Mythology už je Ryan zase na pódiu a zpívá pořád stejně dobře. Ale Colm Keegan u CT zůstal jako šestý člen. Narodil se 2. srpna 1989 v Dublinu, kde také chodil na univerzitu a v roce 2011 promoval s vyznamenání v hudbě a irštině.
A tak jich bylo šest a stálo to za to. Jako naschvál DVD Mythology (jediné v téhle sestavě), které bych vážně chtěla vidět, je to jediné DVD, které nemám a nemůžu nikde sehnat. Tak se musím spokojit jen s těmi pár videi, které jsou na YouTube.
Neříkám, že Colm zpívá špatně (spíš naopak), ale to nejlepší... JSOU JEHO OČI.
Rok 2014 byl pro Celtic Thunder a Thunderheads po celém světě hodně smutný. 12. března zemřel ve spánku Big George. Na infarkt. A já se ptám... Proč? Proč ti nejlepší musí vždy odejít tak brzo. Není to fér. Bylo mu teprve 46!! A nechal po sobě ženu Carolyn a dceru Sarah. A já se s tím pořád nemůžu smířit.
Odešel až moc brzy!
Krátce poté opouští CT i Emmet Cahill, aby se věnoval své sólové dráze. Ale rychle byl nahrazen a to hned dalším Emmetem. Konkrétně Emmetem O'Hanlonem narozeným 9. července 1991. Emmet rychle zapadl mezi ostatní a teď tak společně s Keithem, Ryanem, Neilem a Colmem představuje Celtic Thunder. A nejsem si tím teď stoprocentně jistá, ale myslím, že se do CT vrátil Damien. Nevím. Zjistím.
Ale pro mě bude CT vždycky spojená s Georgem!!
Jako první kapitola "Češi seznamte se s Celtic Thunder" by tohle mohlo stačit.
Už je dost pozdě. Asi zase usnu se sluchátky v uších.
Krásné odpoledne všem, kteří jste z jakéhokoli důvodu zabrousili na tento začínající blog a rozhodli se si tady i něco přečíst.
Vítám Vás!
Asi po roce jsem se rozhodla se opět vrátit do blogového světa. Před něčím, co se zdá jako věčnost, jsem opustila svůj blog. Bylo to hlavně z nedostatku času, stěhovala jsem se do Prahy, začínala studium na vysoké škole, prostě toho bylo moc a na blog už nezbýval čas... Ale co si budeme povídat, ta inspirace k psaní taky chyběla, z puberty už jsem vyrostla, a už jsem mi prostě nechtělo psát o každém kroku kdejaké celebrity, člena jakéhosi populární boybandu nebo bůh ví koho, stylem 'napíšu tady nějaké dvě pseudo věty a naházím k tomu deset obrázků, kde se hezky usmívá, nebo mrká na fanynky'. Tohle období už je (doufám) za mnou. Pubertou jsem prošla, snad úspěšně. A mám zase chuť někde ventilovat své myšlenky. To, jestli je někdo bude číst, už je věc druhá, ale kdo nic nezkusí, nic nezíská.
Dlouho jsem přemýšlela, jak a kde tento 'projekt' začít. (Na to nazývat tohle cosi blogem je ještě, myslím, brzy.) Rozhodovala jsem se, jakou platformu zvolím. Jediné, čím jsem si byla jistá, bylo to, že na blog.cz už se vracet nechci. Po zkušenostech, které jsem tam během svého 4letého pobytu nasbírala, jsem věděla, že to není ta správná volba. Hledala jsem něco trochu více seriózního. A tím se nikterak nechci dotknout těch několika skvělých blogerů, kteří na blog.cz fungují léta a jejichž blogy stále pravidelně navštěvuji, protože v každém svém článku mají stále co sdělit. Každopádně, u mě nakonec nad WordPressem zvítězil právě google se svým bloggerem a tak jsem tady.
Dalším mým dilematem bylo, zda budu blogovat v angličtině, nebo zůstanu u jednoduší, ale poněkud omezující češtiny. Pak jsem si vzpomněla na to, co často říká můj otec: "Mluv tak, jak ti zobák narostl!". A bylo jasno. Konec konců, říká se přeci, že je třeba nejdříve se naučit chodit, než začnete běhat. A tak začínám se svým mateřským jazykem a jakousi vizí, že třeba v budoucnu bych plynule přešla na angličtinu.
Léto je za rohem, času na psaní bych měla mít dostatek. Nějakou inspiraci mám v hlavě taky uloženou. Tak třeba se mi povede sem napsat i něco alespoň trochu hodnotného a smysluplného.
Dnes je pátek a mě čeká cesta do Plzně na návštěvu k rodičům, kde asi strávím víkend nad učením, protože mám příští týden hned dvě zkoušky. Ale jelikož toho poslední dobou moc nenaspím, je možné, že si v noci sednu k počítači a třeba i něco napíšu. A když to něco bude dobré, pravděpodobně se to objeví tady na blogu.
Mějte krásný den a užívejte si sluníčko.
(To zní, jak kdybych byla na drogách! Ale nejsem. Vážně!)
PS pro ty z Vás, kteří četli až do konce a pustili si video: Pokud jste si písničku zamilovali hned při prvním poslechu (vítejte v klubu), určitě se na tenhle blog v budoucnu vraťte, bude tady na Vás čekat hodně věcí o téhle skupině talentovaných zpěváků z Irska - Celtic Thunder. (Fanoušci po celém světě si nechají říkat "Thunderheads", proto ten název blogu, kdyby Vás to zajímalo.)
