Po měsících plánování, očekávání a natěšenosti přišel konečně den D, čtvrtek 19. listopadu, a já vstávám brzy, protože mám ještě tolik věcí, které je třeba udělat, naplánovat, zorganizovat a hlavně naházet do kufru. Většinu oblečení už jsem zabalila předešlý večer, ale kvůli obávám, že mi něco bude chybět, musím ještě vše minimálně třikrát zkontrolovat.
V deset hodin, když už mi zbývá jen jedna hodina do odchodu z domu, abych chytla autobus do Plzně, už mám za sebou dvakrát vybalení a sbalení celého kufru a pocit, že něco nemám stále přetrvává. Musím se spokojit s tím že naposledy zkontroluji ty nejdůležitější věci, bez kterých nemůžu jet, a začnu se připravovat k odchodu.
Peníze ✔
Doklady ✔
Potvrzení rezervace letenek a hotelu ✔
Doklady od cestovního pojištění ✔
Mapy a plány ✔
Deštník ✔
Mobil ✔
Foťák ✔
Kartáček na zuby ✔
A už běžím na autobus. Počasí není ideální, po slunci nejsou ani památky, černé mraky na obzoru, vítr, který mě kvůli letu děsí nejvíc, chvilkami poprchává. Jinak ale vše jde tak, jak bych si představovala, a když pár minut před polednem přicházím na autobusové nádraží, Šárka už tam na mě čeká. Hodíme kufry do autobusu, najdeme naše sedadla a už se loučíme s Plzní. Během hodinové cesty do Prahy společně zjišťujeme, že máme v kufrech hodně podobné "vybavení" a že nám s největší pravděpodobností nic důležitého nechybí.
Na Zličíně se na chvíli roztrhnou mraky a objeví se duha, což bereme jako dobré znamení.
V půl jedné už vystupujeme z autobusu na pražském letišti. Z odbavování jsem trochu nervózní, protože tohle je poprvé, co nemám zařízené letenky od cestovní kanceláře, ale vše jsem rezervovala sama přes internet. Vše jde ale jako po másle. Náš odbavovací terminál najdeme během pár minut, vystojíme krátkou frontu a stačí předložit pas nebo občanku, rozloučit se s našimi kufry, které se bez problémů vejdou do 20kilového limitu, a už dostáváme boarding pass a můžeme projít kontrolou do vnitřních prostorů letiště.
Dáváme si malou svačinu a pak se procházíme po obchodech a později obdivujeme letadlo, kterým poletíme - v irském stylu, zelené, s obrovským trojlístkem.
Když do něj nasekáme, slyšíme víc angličtinu, než češtinu, a to samozřejmě i od posádky, jelikož letíme s irskou národní společností Aer Lingus. Fakt, že tato společnost je označována jako jedna z nejbezpečnějších na světě, nás hodně uklidňuje. Věříme, že máme irské štěstí na své straně. Posádka letadla je moc příjemná, letuška nevynechá ani jednu příležitost věnovat nám přátelský úsměv a my se usazujeme na svých sedadlech s pocitem nervozity, ale obrovské natěšenosti zároveň.
Před půl čtvrtou už jedeme na vzletovou plochu a do vzduchu jdeme o pár minut dříve, než bylo v plánu, z čehož máme radost, protože chceme být v Dublinu co nejdříve. Zprávu kapitána o protivětru a možnosti turbulencí se snažíme nevnímat a nenechat se jí rozhodit a užíváme si sluníčko, které nám praží do okýnka, když vyletíme nad mraky.
Jsem obrovsky pyšná na Šáry, že i přes velký strach a nervozitu ze svého prvního letu, vše zvládla naprosto bravurně.
Jsem obrovsky pyšná na Šáry, že i přes velký strach a nervozitu ze svého prvního letu, vše zvládla naprosto bravurně.
Pár minut před pátou hodinou irského času, už pod sebou vidíme břehy Irska, a když pomalu klesáme na přistání, naskytne se nám první pohled na Dublin. Mám pocit, jako kdybych se měla každou chvíli rozbrečet. Dole už je tma a všude je tolik světel. Vidíme přístav a řeku Liffey, která protéká přes celé město. V dálce vidíme osvícený Dublinský hrad a všechna ta krásná místa, kam se chceme podívat. A v tu chvíli mi dojde, že jsem si splnila svůj sen. Že nám to všechno vyšlo a že jsme opravdu tady.
Přistáváme přesně na čas, tedy ve čtvrt na šest, po dvou a půl hodině na sedadle, je fajn být zase na nohou. Vystupujeme z letadla a naše dobrodružství začíná.
Přistáváme přesně na čas, tedy ve čtvrt na šest, po dvou a půl hodině na sedadle, je fajn být zase na nohou. Vystupujeme z letadla a naše dobrodružství začíná.
Chvíli čekáme na kufry a pak zamíříme do příletové haly, kde navštívíme malý obchůdek Spar, abychom si zde koupily tzv. The Leap Visitor Card, která nám bude sloužit jako lístek na městskou dopravu. Kupujeme si za €19.50 s platností 72 hodin, ale je na výběr ještě 24 hodin za €10.00, nebo 7 dní za €40.00 (více informací včetně toho, na co vše karta platí, najdete zde). Dopravu po městě tedy máme zajištěnou a nemusíme si s ní dělat starostí, a hlavně se můžeme pohybovat po městě neomezeně.
Prakticky hned před východem z letiště, nalézáme zastávku autobusu Airlink 747, který nás zaveze do centra. Jedeme docela dlouho, a to zejména kvůli husté dopravě v centru, která je, jak nám rychle dochází, v této večerní době opravu šílená. Ale nestěžujeme si, sedíme ve vyhřátém autobusu, který projíždí úzkými uličkami, poprvé nahlížíme do srdce Dublinu, vytváříme si první dojmy a nasáváme irskou atmosféru.
Vystupujeme na konečné - zastávce Heuston Station, kde přestupujeme na autobus 145, který nás doveze až k hotelu. Bydlíme v malém, roztomilém hotýlku Leeson Inn Downtown, který se nachází asi dvě minuty chůze od St. Stephen's Green, tedy prakticky v centru města. Hotel je ve starší budově a i interiér má takový vintage look, který já ale miluji! Pokojík je menší, ale nám stačí akorát. Rychlovarná konvice, která byla slíbená, je tu také, takže máme vše, co potřebujeme.
Dáme si rychlé kafe, abychom se trochu zahřály, něco pojíme a vyrážíme ven za zábavou, kterou večerní Dublin nabízí ve velkém! Hned za rohem od hotelu, míjíme bar Odeon, kde se dá dobře jak najíst, tak napít a pobavit. I dnes to uvnitř žije. My ale jdeme dál a procházíme se po Camden Street, kde je bar na každém kroku, stejně tak jako všemožné restaurace, fast foody a malé i větří obchůdky. Ulice se hemží lidmi, všichni se baví a užívají si večera. Stejně jako my! Neznámý pán nám na ulici popřeje hezký víkend, protože to je přesně to, co lidé v Irsku jsou - milí, přátelští, nápomocní, laskaví. A já tohle místo miluji čím dál víc!
V barech se nekouří, takže volíme trochu dobrodružnější způsob večerní zábavy. Irské pivo Guinness, si kupujeme v malém Tescu a vyrážíme s ním v ruce na objevování dalších krás Dublinu. Dorážíme k St. Stephen's Green, který je sice na noc zavřený, ale my můžeme alespoň obdivovat krasně osvětlené historické budovy po obvodu celého parku. Guinness nám chutná a procházku si opravdu užíváme. Na každém kroku potkáváme zajímavé lidi. Před Stephen's Green Shopping Centre na rohu Grafton Street obdivujeme nádherný vánoční stromek.
Dopijeme piva a vracíme se do hotelu, abychom se pořádně vyspaly a načerpaly síly na zítřejší náročný den.
Vstáváme brzy, snídáme na hotelu a krátce po osmé hodině už vyrážíme do ulic, které jsou už teď plné lidí a aut. Zjišťujeme, že doprava není šílená jen večer, ale i takhle brzy ráno, marně se snažíme pochopit systém, kterým fungují semafory pro chodce, a hledáme útočiště před tímto shonem uvnitř St. Stephen's Green, kde kupodivu opravdu panuje klid. Sluníčko svítí a příjemně hřeje a my si užíváme pomalou procházku přes park, u malého jezírka chvíli jen tak pozorujeme všemožné druhy ptáků a obdivujeme zeleň všude kolem nás. V malém altánku u jezírka se na chvíli zastavujeme, abychom se vyfotily a užily si poslední chvíle klidu před tím, než opustíme park a vydáme se objevovat historické památky města.
Zamíříme k Irish Whiskey Museum, u jeho vchodu ale zjišťujeme, že první prohlídka je až v jedenáct hodin, takže jen přejdeme ulici a vcházíme do útrob Triniti College. Bez větších problému nacházíme budovu knihovny s výstavou Book of Kells. Zaplatíme €9.00 milému pánovi u pokladny, který je úplně u vytržení z toho, že jsme z České Republiky a jako dárek nám dá pohlednici s obrázkem univerzity. Výstava Book of Kells - "Turning Darkness into Light" je hodně zajímavá a ukazuje, jak mniši někdy v 9. století opisovali a zdobili knihy. Ale to, co je na této knihovně to nejkrásnější, je tzv. The Long Room, což je asi 65 metrů dlouhá místnost, kde najdete přibližně 200 000 knih. Kdybychom nechvátaly za dalšími památkami, strávily bychom tady klidně i hodiny.
Před odchodem si ještě v malém obchůdku kupujeme nějaké ty drobnosti na památku a pak už se vracíme k muzeu Irské whiskey. Klasická prohlídka tam stojí €15.00, ale my si připlatíme tři eura navíc pro VIP prohlídku, což znamená, že místo tří ochutnávek dostaneme čtyři a ještě k tomu malou skleničku jako dárek. Průvodkyně je moc milá a vypadá, že opravdu ví, o čem mluví. Samotná prohlídka i výklad jsou pojaté hodně zajímavým způsobem, a když máte pocit, že už vás nic nepřekvapí, tak na vás začne mluvit obraz na zdi. Na konci prohlídky dojdeme do baru, kde už čeká milý barman s nabídkou ochutnávek. Panuje přátelská atmosféra a je veselo. Před odchodem ještě chvíli klábosíme s průvodkyní a barmanem. Oba říkají, že byli tento rok v České Republice a chválí naše pivo. Na oplátku my jim pochválíme whiskey a loučíme se. Do ulic se vracíme ve výborné náladě.
Zamíříme zpět do areálu Triniti College, kde si v univerzitní kavárně kupujeme kávu a na chvíli se usazujeme na lavičce v univerzitním parku a užíváme si sluneční paprsky. Na chvíli se dáváme do řeči s dvěma turisty z Německa a navzájem se fotíme.
Pak zamíříme k Marrion Square a domu Oscara Wilda, což je od Triniti College asi pět minut chůze. Nezdržíme se tam dlouho, jen uděláme pár fotek a jdeme se projít Marrion Parkem, kde opět nalézáme chvilku klidu před tím shonem na ulici.
Opouštíme park a vydáváme se na delší procházku ulicemi s konečným cílem u Dublin Castle.
Opět míjíme St. Stephen's Green, procházíme Grafton Street, kde je jeden obchůdek vedle druhého. Slunce mizí a začíná poprchávat. To nám ale nevadí. Ulice jsou plné lidí, míjíme duhovou vlajku.
Prohlížíme si hrad a jeho okolí, společně s hradní zahradou. Jen ten déšť je trochu nešťastný!
Prohlídku hradu za €4.50 nakonec zavrhneme, protože se nám nezdá, že by toho uvnitř hradu bylo tolik k vidění, a rovnou pokračujeme asi deset minut chůze k St. Patrick's Cathedral, která už z dálky vypadá úchvatně.
Dovnitř katedrály samozřejmě jdeme, to je bez debat. Vstup je normálně €6.00 pro dospělého, ale my platíme jen €4.20, protože se uvnitř připravuje jeviště a rozestavějí se sedadla, takže pohyb po katedrále je mírně omezen. A brožurky tam mají i v češtině!
Nakoupíme pár suvenýru a loučíme se s tímto magickým místem.
Cestou na hotel se ještě zastavujeme ve Stephen's Green Shopping Centre, abychom si koupily něco k jídlu. Večer si pro změnu užijeme trochu klidu na hotelovém pokoji. Uděláme si kafe, pojíme irské dobroty a sledujeme televizi. Sdělujeme si poznatky a dojmy z prvního dne a už teď se nemůžeme dočkat, co přinese den druhý.
Opět vstáváme brzy a po snídani se vydáváme na Camden Street, odkud ze zastávky Grantham Street odjíždíme autobusem číslo 14 na dnešní výpravu za dobrodružstvím. Jedeme přibližně 15 minut na zastávku Outside Connolly Station, kde přestupujeme na autobus 31A, který by nás měl odvést až k našemu cíli. Jedeme dlouho, přibližně půl hodiny, ale sedáme si do druhého patra autobusu, takže máme krasný výhled na krásné dublinské uličky. Vidíme přístav i vlakové nádraží. Později projíždíme bohatší čtvrtí, kde obdivujeme velké vily s honosnými předzahradami se sytě zeleným trávníkem a někdy i malou fontánou. Míjíme i několik kostelů, některé malé klasické, jiné obrovské a velmi moderní. Projíždíme dublinské předměstí a poznáváme další stránku města. Jedeme po silnici podél zálivu a poprvé vidíme Irské moře zblízka. Vjíždíme do malého městečka Howth na stejnojmenném poloostrově a míjíme romantický přístav, kam se chceme dnes také podívat. Teď ale jedeme dál, ještě pár zastávek. Vystupujeme na Thormanby Road s cílem podívat se k pobřeží, na nejzazší cíp tohoto malého poloostrova, na kterém stojí Baily Lighthouse. Od zastávky chvilku jen obdivujeme Irské moře a břehy Dublinu, které můžeme vidět v dáli.
Několik minut se snažíme najít cestu, která by nás dovedla přímo k pobřeží. Je to celkem těžký úkol, většina cest, na které narážíme, jsou soukromé a vedou k honosným domům vystavěným podél celé cesty. Trochu si zanadáváme, ale nezbývá nám nic jiného než závidět lidem, kteří tu žijí. Je tu nádherně. Svítí slunce, vítr tu moc nefouká, vzduch od moře je čerstvý a voňavý. A kdo by nechtěl mít terasu s výhledem na moře?
Po chvíli odhodlávání se vydáváme po tmavé, úzké, zarostlé, nebezpečně vypadající cestičce a doufáme, že nás dovede tam, kam chceme. Netrvá to dlouho a zjišťujeme, že ta chvilka napětí, za to stála. Přišly jsme do ráje!
Panuje tady obrovský klid, přerušovaný jen zvuky moře. Nikde ani noha. Jen my. Na chvíli se zastavujeme, sedáme si na malé zídce a pozorujeme moře a velké lodě na obzoru, které se tady stáčí do dublinského přístavu.
Tohle místo se nám prostě nechce jen tak opustit. Takže místo toho, abychom se vrátily zpět na zastávku a sjely autobusem zpět do přístavu ve městečku Howth, vydáváme se po malé cestičce podél pobřeží a doufáme, že nás tam dovede.
Skončily jsme na úchvatné 4hodinové túře podél nádherného irského pobřeží. Na jedné straně útesy, o které se tříští moře, na druhé straně krásná zelená příroda. Často se zastavujeme, abychom udělaly nějakou tu fotku, nebo se pár minut jen tak rozhlížely a snažily se vstřebat tu krásu kolem. Tohle místo dokonale vystihuje celé Irsko - moře, vřesoviště, zelené pláně, a lidé, které míjíme, se na nás vždy usmějí a mile pozdraví. Prostě ráj!
Dorážíme do městečka Howth, ale ještě před tím, než se vracíme do civilizace, zavítáme na malou odlehlou pláž, abychom ještě chvíli poslouchaly jen vlny tříštící se o písek a blízké útesy.
Pak už zamíříme do přístavu. Docela to tam fouká, takže se tam nezdržíme moc dlouho, místo toho se zajdeme podívat na malé místní tržiště. A pak s těžkým srdcem zamíříme na zastávku autobusu a vracíme se do města.
Vystupujeme na zastávce Outside Connolly Station a pěšky se vydáváme podél řeky. Vracet se po tak klidném dni u pobřeží zase do toho městského shonu je trochu šok, ale podél řeky se jde hezky. Slunce zapadá a všude jsou vánoční světýlka.
Podél řeky dojdeme až k Ha'penny Bridge, což je lávka postavená v roce 1816. Je plná lidí, ale je krásná. Od ní se proplétáme uličkami plnými obchodů a lidí až do Mary Street, kde zavítáme do Primarku. Mají tam bezva věci za docela pěkné ceny, ale je tam spousta lidí a u pokladem jsou nekonečné fronty, takže se do ulic vracíme s prázdnou. Míjíme bar The Church, což je vlastně bar v kostele a už teď to v něm docela žije.
Opět přecházíme řeku a vcházíme do samotného srdce Dublinu - The Temple Bar district. Čtvrť plná barů, zábavy, kultury, hudby na ulicích, turistů... Už je tma a všude je tolik barevných světel. Skoro na každém rohu hraje živá kapela a všichni se skvěle baví.
Opět zavítáme do Stephen's Green Shopping Centre, abychom si koupily něco na zub a nějaké suvenýry v obchůdku Carrolls Irish Gifts, kde seženete asi ty nejlepší irské suvenýry. Kupuji čokoládu s příchutí irského piva a irské whiskey a irský čaj pro tátu. Pro sebe si koupím magnetickou záložku do knížky a přívěsek na klíče, abych irské štěstí měla pořád při sobě.
Před obchodním centrem se zaposloucháme do živého koncertu skupiny Cezar a strávíme tam dlouhé minuty. Hrají skvěle (najděte si je na youtube, nebudete litovat!) a já se v duchu loučím s tímhle krásným místem.
V neděli se opět probouzíme do slunečného počasí, balíme, odhlašujeme se z hotelu a míříme rovnou na letiště. Domů se nám nechce, Dublin jsme si zamilovaly, je těžké se s ním loučit.
Na irském letišti nás trochu překvapí, že si musíme při kontrole zouvat i boty, ale projdeme bez větších problémů.
Vzlétáme v půl jedné, v letadle je tentokrát víc Čechů. Je jasno, takže při vzletu vidíme Dublin v celé jeho kráse a v duchu mu posíláme slib, že se zase vrátíme.
A na závěr jedna praktická, ale velmi důležitá a užitečná informace: kolik je třeba si na takový výlet připravit peněz, aneb čtyři dny v Dublinu vás rozhodně nezrujnují. Já jsem si s sebou brala peněz víc, protože jsem chtěla koupit i nějaké ty dárky k vánocům.
Výdaje:
Letenka pro jednoho: 4.648,--
Hotel - 3 noci pro jednu osobu: 3.577,--
Doprava - The Leap Visitor Card na 72 hodin: 522,--
Vstupy - Book of Kells, Irish Whiskey Museum, St. Patrick's Cathedral: 836,--
Jídlo - většinou ze supermarketu: 650,--
Suvenýry - tři čokolády, dvě záložky, přívěsek na klíče, dvě pohlednice: 450,--
Dárky - láhev whiskey (€25,50), hrníček, irský čaj: 1.005,--
Celkem: 11.688,--
Ale všechny věci, které jsme viděly, všechna místa, která jsme navštívily, lidi, které jsme potkaly, a krásné vzpomínky, které jsme získaly, jsou K NEZAPLACENÍ!
Pin it for later:
Žádné komentáře :
Okomentovat