A já mám za sebou úspěšně zkoušku z angličtiny. Za jedna. Sice jsem ráno musela vstávat dost brzo, protože ve škole jsem musela být už v devět a mám to přes celé město, asi tak hodinu cesty, ale stálo to za to. Navíc jsem šla na řadu jako první, takže v půl desáté už jsem zase jela domů. Ještě jsem se stavila na nákup, abych mě a přítelkyni mohla k obědu udělat naše oblíbené špagety a pak už jsem jenom chvátala domů do chládku. Dnes je tam vážně parno. Ale ten větřík je příjemný.
Ti z Vás, kteří mají doma pejska, určitě ví, jak skvělý je to pocit, když přijdete domů (a můžete být pryč třeba jenom necelé dvě hodinky) a ty čtyřnohé příšerky Vás vítají, jako by Vás roky neviděly. To mi vždycky ještě zvedne náladu. A nejvíc, když se v neděli vracím z Plzně od rodičů. To se obě mohou zbláznit. A ta jedna se tuhle neděli asi fakt zbláznila... Tak jo, nejdřív...
Tohle je Lily, border kolie. Skoro čtyřletá, ale pořád je to naše bláznivý miminko.
A tohle je Aky, pudlík, už má svoje léta, ale Lilka jí stejně nedá nikdy pokoj.
Lily má v oblibě na Akynu pořád vrčet. A někdy, jako třeba v neděli, ji trochu přeskočí a porvou se.
V neděli to odneslo Akynky ucho, takže jsme ještě v deset večer vyráželi k veterináři.
Nakonec to nebylo nic vážného, Aky je v pohodě, nejvíc jsem z toho asi byla vyklepaná já, když jsem tady utírala krev z podlahy.
Ale stejně je obě zbožňuji. I když si furt stěžuji, že mě ráno nenechají spát, protože chtějí jít ven (hlavně Lily, ta umí být fakt otravná, když chce), nebo že s nimi musím jít ven, když prší... Ale bez nich by to nebylo ono.
Láska!
Žádné komentáře :
Okomentovat